|
|
Co je PHP?
PHP je rozšířený univerzální skriptovací jazyk s volně dostupným zdrojovým kódem, tzv. opensource. Tento jazyk běží na straně serveru, napíše-li tedy progrmátor výraz 100/2, tak server výraz spočítá a vrátí hodnotu 50. Tuto hodnotu nalezne také návštěvník, pokud si zobrazí zdrojový kód. Zkratka PHP měla původně znamenat Personal Home Page Tools, ale dnes zkratka PHP znamená PHP: Hypertext Preprocessor. Je to zvláštní typ zkratky, protože ve výkladu zkratky je opět použit stejný výraz, ke kterému hledáme výklad. Takovému typu zkratky se odborně říká rekurzivní akronym.
K čemu je PHP dobré?
Až rozvoj PHP přinesl možnost vytvářet opravdové webové aplikace a díky němu se také začalo šířit označení WEB2.0, který už se výrazně lišil od statických stránek, avšak přinesl s sebou také větší podstatně zranitelnost. V podstatě lze ale říci, že čím zkušennější programátor, tím lépe zabezpečené stránky se mu povede napsat (pokud jim má možnost věnovat dostatek času). V php můžete vytvořit třeba vypsání aktuálního data, počítadlo přístupů, knihu návštěv, diskuzní fórum, ankety, práci s formuláři s odesláním obsahu na e-mail či pro další zpracování, práci s databázemi (nejrozšířenější a nejpoužívanější je MySQL) a mnoho dalšího.
PHP od počátků po současnost
V roce 1995 uvedl Rasmus Lerdorf PHP/FI, jednoduchou sadu skriptů v jazyce Perl pro zpracování záznamů
o přístupech k jeho webu. Nazval jí Personal Home Page Tools a potom jí implementoval do jazyka C, aby byla schopna komunikovat s databázemi a umožňovala uživatelům vyvíjet jednoduché dynamické aplikace pro web. Rasmus se rozhodl uvolnit zdrojový kód PHP/FI pro všechny, takže kdokoli ho může používat, stejně jako opravovat chyby a vylepšovat kód. PHP/FI což znamená Personal Home Page/Forms Interpreter.
Značnou oblibu si v roce 1997 získala druhá implementace psaná v jazyce C. Mnoho programátorů začalo přispívat také svými kódy. PHP/FI 2.0 bylo oficiálně uvolněno až v listopadu 1997.
Krátce poté byla vydána první alfaverze PHP 3.0. Ta už se blížila takovému PHP, jak ho známe dnes. Její autoři jsou Andi Gutmans a Zeev Suraski. Ti se rozhodli spolupracovat s Rasmusem Lerdorfem a společně prohlásili HP 3.0 za oficiálního nástupce PHP/FI 2.0. PHP3 se dočkal nevídané odezvy hlavně kvůli možnosti svého rozšíření dalšími moduly, pevné infrastruktury pro mnoho různých databází a protokolů a objektově orientované syntaxe. Vývojem rozšiřujících modulů se začaly zabývat spousty vývojářů.
V červnu bylo po devítiměsíčním veřejném testování uvolněno oficiální PHP 3.0. Na konci tohoto roku bylo PHP 3.0 instalováno na přibližně 10 % všech webových serverů, což tehdy čítalodesítky tisíc uživatelů a stovky tisíc webů. Téhož roku začalo také vznikat PHP 4.0, které mělo zlepšit modularitu kódové báze PHP a zvýšit výkon pro složité aplikace.
PHP 4.0 bylo uvedeno v polovině roku 1999. Ten používal nový engine, nazvaný Zend Engine (název je sestaven křestních jmen autorů - Zeev a Andi), a byl doplněn o spoustu dalších prvků. PHP 4 se začalo používat u více než 20 % domén na internetu.
Na vývoji PHP 5.0 se začalo pracovat již v roce 2002, ale první oficiální verze byla uvolněna v červenci 2004. PHP5 přinesl zcela přepracovaný Zend Engine 2, který přináší další řadu výhod. PHP 5 je do značné míry zpětně kompatibilní s PHP 4, ale v nové byly především posíleny bezpečnostní mechanismy a byl uveden nový objektový model umožňující používat PHP jako skutečný objektově orientovaný jazyk
Vývoj jazyka PHP pokračuje i nadále. O jeho rozvoj se stará vývojový tým PHP zahrnující tucty vývojářů.
Stejně tak se snaží držet s vývojem krom také servery, které PHP poskytují. Poslední stabilní verzí PHP je zatím PHP 5.2, vývoj php 6.0 je teprve v počátcích.
Chcete se naučit php?
Dnes již existuje spousta webů, s jejichž pomocí se můžete naučit základy php. K naučení úplných základů postačí umět HTML, porozumět základním programátorským strukturám a mít trošku trpělivosti.
Důležitou částí je také instalace php serveru přímo na vašem počítači, abyste pro testování vlastních skriptů či ukázkových příkladů nemuseli při každé změně uploadovat změněné soubory na reálný server. K tomu si nainstalovat nainstalovat speciální program. Někdo rád používá PHPTriad, jiný EasyPHP, ale já jsem si zatím nejvíce oblíbil VertrigoServ. Všechny tyto programy mají v sobě balíček 3 instalací (server Apache, PHP a MySQL) a některé i něco navíc (ZendOptimizer).
Po nainstalování se ve zkratce s nimi pracuje tak, že do adrsáře Apache/htdocs/ vložíte index.php a soubory, jenž chcete na serveru mít. Spustíte server, spustíte prohlížeč a zadáte http://127.0.0.1/ nebo http://localhost/ a spustí se vám index.php (u VetrigoServ je adresář pro ukládání souborů VetrigoServ/www a index.php už vytvořený je, stačí jen do něj přidat odkazy k Vaším projektům. A pokud nebudete mít v kódu chyby, nebude Vám muset server oznamovat Parse Error, Message či Critical Error a možná Vás to programování a zkoušení začne bavit.
Pokud bych chtěl doporučit nějaké weby, pomocí kterých se můžete rychle a bez trápení základy php naučit, uvedl bych tyto: Tvorba WEBu, Tvorba WEBu od Radka Žďárka či LinuxSoft. Pokud už časem budete cítit mírně pokročilími programátory, můžete zabrousit také na Interval.cz, Vrána.cz či částečný překlad oficiálního manuálu.
Snad jsem vás od php příliš neodradil. Plánujete-li začít s php, přeji hodně štěstí.
Každým rokem se zvyšuje riziko pro uživatele výpočetní tehniky, že jejich počítače, notebooky, dokonce i novější mobily budou nakaženi nějakým škodlivým sotwarem - malwarem. Minulý rok přinesl další dvě velká nebezpečí. První v podobě trojských koní, které se šíří pomocí flash pamětí a jsou spuštěny pomocí autorunu daného zařízení a druhé v podobě napadání počítačů s neaktualizovaným systémem Windows. Celý tento příspěvek se týká operačního systému Windows, nýbrž spokojení uživatelé operačního systému Linux bezpečnost počítače vůbec nemusí řešit.
Ve výpočetní technice bohužel ne stačí vsázet pouze na prevenci - nelézt na pochybné stránky, neinstalovat cracknutý software, nedůvěřovat P2P sítím s ilegálním obsahem, neukládat žádná hesla a důvěrná data si průběžně mazat, apod. K takovéto prevenci, která bezesporu hraje také svou roli na celkové bezpečnosti, je třeba využít pomoci odbornější, kterou představují specializované programy. Průběhem času vznikl nespočet takových programů, některé dobré, některé méně, některé placené a některé i zadarmo - a právě po těch bychom se mohli společně porozhlédnout.
Nejprve si však popíšeme komplexní bezpečnostní balíky, alespoň jejich výhody a nevýhody. Právě bezpečnostní balíky jsou tou nejlepší volbou pro začínající uživatele, ať už se jedná o jejich snažší ovládání, lokalizaci a také co možná nejmenší otravnost. Ideální bezpečnostní program totiž poskytuje maximální ochranu, je co nejméně náročný na systém a uživatel o jeho činnosti téměř neví. Komplexní balíky se snaží tomuto ideálu co nejvíce přiblížit. Dále je třeba zdůraznit, že bezpečnostní balík tvoří jeden mocný nástroj, který obstarává k ochraně počítače vše potřebné a v případě bezplatného řešení musíte poskládat programů několik - ty se pak musí jednotlivě nastavovat, každý zvlášť se musí pravidelně aktualizovat, nemusí být všechny lokalizovány a co je vůbec nejhorší, nemusí být vzájemně kompatibilní a mohou se, lidově řečeno, hádat. Balíky většinou také myslí na ratolesti starostlivých rodičů a rodičovská kontrola umožní zákaz prohlížení stránek mláděži nepřístupných. Poslední výhodou balíků je dobře zajištěná technická podpora, kterou byste u freewaru hledali jen stěží. Jedinou nevýhodou tedy zůstává pouze cena - ta se pohybuje od 800 Kč do několika tisíc za 1 bezpečný rok na 1 PC. Zástupci komplexních bezpečnostních balíků jsou například Kaspersky Internet Security, Norton Internet Security, ESET Smart Security a další.
Jak už jsem naznačil před chvílí, bezplatná bezpečnostní skládanka se bude skládat hned z několika dílů. Mezi trojlístek nejdůležitějších patří firewall, antivir a antispyware. Koho obtěžuje nevyžádaná pošta, je dobré si pořídit také antispamový filtr. Tuto ochranu je však také dobré, někdy nutné, doplnit ochranou před rootkity,,keyloggery, hijacky, dialery, phishingem, reklamami, apod.
Firewall zkoumá příchozí a odchozí pakety a chrání vás před útoky hackerů, resp. blokuje otevřené porty, kterými se do vašeho počítače snaží hackeři dostat. Firewall je od dob Windows XP již integrovaný v systému, nicméně důvěra v něj není velká - ve Windows XP testuje pouze příchozí a na odchozí pakety ohled nebere. Mezi dvě freewarové jedničky, jež se mohou utkat o vaší přízeň, je ZoneAlarm Free 8.0.065 a Sunbelt Kerio Personal Firewall 4.6.1861. Dále by možná nebylo na škodu vyzkoušet Ashampoo Firewall Free 1.11, COMODO Firewall 3.5.57173.439 nebo Online Armor Free. Ashampoo Firewall Free je jediný z uvedených, který by měl oficiálně podporovat češtinu. Mě osobně se nejvíc zalíbil firewall ZoneAlarm Free. Angličtina mi nevadí, stejně tak občasný dotazník k vyzkoušení profesionální verze. Při instalaci nejnovější verze ZoneAlarmu na Windows XP SP2 budete muset také před instalací stáhnout a nainstalovat opravný balíček KB943232.
Antivir chrání počítač před různými typy virů - viry, červy (Worms), makroviry - a většinou i proti trojským koním (Trojan Horses). Dobrý antivir by měl umět nejen je na požádání vyhledat a odstranit, ale také poskytnout rezidentní ochranu v reálném čase. Do trojice nejoblíbenějších antivirů patří AVG Free 8.0, avast!4.8 Home a Avira AntiVir Personal Edition 8.2.0.334. Dlouho jsem byl spokojený s antivirem od AVG Technologies (bývalého Grisoftu), avšak i má flash se nakazila virem a vzápětí jsem se jí začal ve svém počítači bát používat. Vyzkoušel jsem dalších několik antivirů, Aviru, Rising Antivirus, Comodo Antivirus, dr.WEB, ale jediný, který mě dokázal problému zbavit, se stal antivir Avast! od společnosti Alwil Software. Také jsem zjistil, že problémů bylo více, než jsem původně tušil. Tento antivir je také jediným z uvedených, který je v češtině. Je sice nutné provádět jednou ročně bezplatnou a jednoduchou registraci, ale rok je dostatečně dlouhá doba a za nabízenou kvalitu to jistě stojí. V druhé polovině příštího roku plánuje uvolnit zadarmo ke stažení také svůj antivirový produkt s kódovým označením Morro společnost Microsoft. Měl by být dělaný na míru pomalejším počítačům.
AntiSpyware vás chrání proti špionážním programům, které se snaží střádat a odesílat vaše citlivá data.
Společnost Microsoft sice integruje do systému Windows Vista a umožňuje uživatelům legálních XP stáhnout Windows Defender, nicméně nejsem si také jist jeho kvalitou (přestože jádro získali odkoupením úspěšného nástroje). Léty ověřenými nástroji jsou SpyBot Search&Destroy 1.6.2.46, Spyware Terminator 2.5.1.028 a Ad-Aware 8 Free. Programů na odstranění spywaru je i ve freewarové oblasti velké množství a je poměrně obtížné zvolit ten nejlepší. Některé z nich dokonce kromě před spywarem dokáží ochránit také před Hijacky, Tracking Cookies, Dialery, apod.
Existují ještě další bezpečnostní programy, ale se základním trojlístkem jsme dostatečně seznámeni. Ochranu před phishingem (falešnými zprávami, pomocí kterých může útočník může zjistit citlivé údaje, například od bankovního účtu) mají naštestí nejnovější nejpoužívanější prohlížeče integrovanou. Pokud si plánujete zadarmo vyzbrojit váš počítač proti malwaru, přeji hodně úspěchů.
Koncem minulého roku překonala prodejnost přenosných počítačů prodejnost počítačů stolních. Opravdu se více vyplatí mít doma spíše notebook nebo netbook, než desktop? Projděme si tedy spolu jednotlivé výhody a nevýhody obou možností.
Přenosnost. Požadavek na to mít svoje data neustále s sebou nebo být neustále online je v dnešní době čím dál tím vyšší. Někdy dokonce nezbytné, potřebujete-li i na služební cestě komunikovat se světem (zákazníky či obchodními partnery), pokud studujete na koleji s Free Wi-Fi zónou a potřebujete komunikovat se spolužáky či pracujete na výzkumném měření v přírodě a potřebujete zaznamenávat, zpracovávat, popř. i odesílat, svá data. Příkladů, kdy je přenosnost nezbytná, by se zkrátka našla celá řada. V tomto ohledu vaše požadavky uspokojí jedině odpovídající přenosný počítač.
Úspora energie. Další oblast, ve kterém přenosné počítače předčí svoje stolní předchůdce. IT technologie se v posledních letech rozhodly pro zelenou a odrazilo se to nejen v noteboocích, ale i v desktopech. Z ekologického hlediska to začalo RoHS, kde si výrobci počítačových komponent dali za úkol nepoužívat při výrobě nebezpečné látky (např. rtuť a další). Pokračovalo to úspornými pevnými disky řady GreenLine (nižší otáčky při stále dostatečném výkonu), základními deskami podporujícími hybridními grafické zobrazení (integrovaná grafika se použila, když nebyl třeba velký grafický výkon a externí naopak). Potom přišel fenomén Intel Atom, procesor naletovaný na záladní desce kvůli úspoře za drahou patici, procesor s tak nízkým tepleným výkonem, že ho bylo možné uchladit i pasivně. S Atomem se setkáte především v noteboocích, ale existuje spousta počítačů mini-desktopů také s Atomem. Zkrátka se strhla válka o co největší úsporu energie se stále dostačujícím výkonem, a když je třeba výkon vyšší, možnost poměr výkon/úspora regulovat. Výrobci přenosných počítačů se snažili dosáhnout co nejvyšší úspory energie už od počátků, protože velmi důležitým kritériem zákazníků při výběru notebooku byla jeho výdrž na baterii. Úsporu energie tedy zařadím také k výhodám přenosných počítačů, nicméně tím už jsem hlavní výhody notebooků vyčerpal.
Finance. Z hlediska financí můžeme zkusit porovnat pořizovací cenu, upgradovatelnost a pozáruční servis. Pokud si budete pořizovat nový notebook a úplně novou počítačovou sestavu se vším vybavením, je třeba brát v úvahu, že nová počítačová sestava vybavená ekvivalentně jako bývá vybaven standardně nový notebook, obsahuje, kromě samotného počítače vybaveného také čtečkou karet a PCI kartou pro příjem Wi-Fi, LCD monitor, klávesnici, myš, webkameru, mikrofon a malé reproduktory. Pokud si kupujete notebook, který chystáte využít pouze na práci, poslouchání hudby a instatnt messaging, levnější varianta bude notebook. Však se zvyšujícím se výkonem se rapidně zvyšuje výhoda koupě desktopu namísto přenosného počítače. Za stejnou cenu desktopu získáte 1,5 až 3x větší výkon než u notebooku. Co je upgradovatelnosti týče, do notebooku si běžný smrtelník většinou dokoupí maximálně paměť, ale s desktopem lze dělat divy: Koupíte si na práci stolní výpočetní stroj za pár tisíc s procesorem Intel Celeron, se základní deskou s integrovanou grafikou a 512 MB operační paměti. Potom si počkáte pár let a dalších pár tisíc si dokoupíte CPU Intel Core Duo, 2 GB RAM a externí grafiku doslotu PCI-e 16x s nejlepším poměrem cena/výkon - a slušný multimediální počítač je na světě. Co se týká náhradních komponent, ať už při upgradu nebo při pozáručním servisu, na stolní počítač vždy nějakou tu kompatibilní komponentu seženete, ať už dražší novou nebo levnější bazarovou, ale u notebooků bývají komponenty nesmírně drahé a nesmírně obtížně se shánějí. A to ještě nemluvě o tom, že každý den používání notebooků klesá životnost jejich baterie. Z hlediska financí předčí tedy stolní počítače ty přenosné na celé čáře.
Ergonomie, zdraví. Ať už si položíte notebook před sebe na stůl nebo položíte na klín (to už musí být ale opravdu nouzovka), nikdy nedosáhnete takového komfortu jako když se rovně posadíte na svou židli či do svého křesla před svůj stolní počítač a budete se dívat na váš LCD monitor s optimálním jasem z ideální vzdálenosti. Šetříte přitom nejen svá záda, ale také svoje oči, protože monitory notebooků bývají menší a mnohdy méně kvalitní.
Sečteno, podtrženo, dnes to na jasného vítěze nevypadá. Budete-li potřebovat data s sebou, nemáte touhu hrát nejnovější hry, je pro vás optimální notebook. Pokud máte rádi nějaké ty starší hry a stříháte video - máte na výběr buď počítač, ale v dnešní době také notebook s připojeným externím monitorem, klávesnicí, myší a externím pevným diskem na důležitá data. Vášniví hráči počítačových by měli volit stolní počítač. Je doba velkých možností a záleží na vás kterou si zvolíte. Já vlastním doma jak notebook, tak desktop - schválně: Uhodnete, na čem jsem psal tento příspěvek?
Možná, že rádi surfujete po internetu a nejste spokojení s programem, ve kterém
si internetové stránky prohlížíte. Naštestí narozdíl od jiných typů programů
za webový prohlížeč nemusíte platit. Ale i přesto se spousta uživatelů spokojí
s tím, co má integrovaný v operačním systému. Dnes jsem tedy vybral několik
nejpoužívanějších prohlížečů v systému Microsoft Windows a na Vás je, jestli
Vás některý z nich (pokud se již nestalo) zaujme natolik, že se rozhodnete
jej stáhnout z internetu a nainstalovat (a začít používat).
Mozila Firefox 3.0.5
Velmi oblíbený opensource prohlížeč. Už při prvním spuštění mě překvapil
nejen povedeným importem informací uložených v prohlížeči Internet Explorer
nebo starších verzích Mozilly Firerox, ale také svou rychlostí, ať už
krátkou dobou spuštění aplikace, přes rychlé načítání webových stránek
po stahování souborů. Umožňuje si zapamatovat hesla, abyste je nemuseli
při každém přihlašování zadávat. Obsahuje AntiPhishingový filtr i integrovanou
čtečku RSS. Jedinou nectností oproti konkurenci je spotřeba operační paměti,
která činí 58 až 72 MB podle počtu a náročnosti zobrazených stránek. Osobně
bych ještě uvítal, kdyby se zdrojový kód stránky otevíral v Poznámkovém bloku
nebo jiném textovém editoru namísto v přidružené aplikaci (nenašel jsem nikde
možnost nastavit jiný program). Také bych uvítal, kdyby Správce stahování
byl proveden trošku jiným způsobem - rozhraní bych si představoval podobně
jako program Přenosy v Opeře. Avšak v nové verzi má být vylepšená krom
bezpečnosti také podpora doplňků aplikace a doplněk DownThemAll přesně tento
malý nedostatek odstraní. Závěrem: Pokud jste doteď používali Internet Explorer
a jednou vyzkoušíte Mozillu Firefox, je téměř jisté, že se už ke svému starému
prohlížeči jen tak nevrátíte 
Opera 9.63
Velmi vydařený prohlížeč. Velmi dobrá věc je rychlý přístup, ve kterém si
navolíte nejčastěji používané odkazy - to se hodí zvláště pro tu většinu
uživatel, která po spuštění svého prohlížeče hledá nějaký výraz na Seznamu, Googlu,
či Wikipedii, občas se přihlásí na nějaký profil či online hru, přečte si
aktuální dění ve světě a u nás, a čas od času si potřebuje vyhledat nějaký
spoj či jízdní řád. Pokud jej však nebudete chtít využívat, můžete jej skrýt.
Víceméně tato funkce zastupí vodorovnou lištu záložek známou z Firefoxu.
Opera je poměrně svižný prohlížeč, naměřená spotřeba paměti se pohybuje mezi
6 a 52 MB. Trochu mi nevyhovuje umístění záložek nad řádkem s adresou,
zdá se mi to trochu nepřirozené, nicméně jde pouze o zvyk. Se stahováním
souborů je to v tomto prohlížeči vyřešeno dokonale. Pokud jde o ukládání
hesel u přihlašovácích formulářů, v Opeře se nevyplní heslo předem jako
u Firefoxu, ale je třeba zmáčkout klávesovou zkratku Ctrl+Enter. Pokud
se naučíte časem využívat větší množství poskytovanch klávesových zkratek,
budete surfovat internetem rychlostí blesku (tedy v závislosti na rychlosti
Vašeho připojení). Je třeba také podotknout, že Opera není prohlížeč samotný,
ale obsahuje také RSS čtečku, e-mailového klienta, apod.
Internet Explorer 7.0.5730.13
Tento prohlížeč je dodáván s operačním sstémem Microsoft Windows, konkrétně
tato verze je zakomponována v instalačním balíku systému Windows Vista a dá se
bezplatně stánout a používat, pokud vlastníte legální kopii systému Windows XP.
Co se týká využití paměti, tak samotný program je na tom nejlépe ze všech testovaných
prohlížečů, dokonce kolem 4 až 6 MB RAM, avšak s jeho rychlostí je to právě naopak.
Tento program je integrovaný přímo v systému, což přináší nevýhodu v podobě bezpečnosti
Uživatelské rozhraní je víceméně přívětivé, avšak stále nebyla opravena chyba
v cachi prohlížeče (např. hlášky typu “Stránka nelze zobrazit” například při odesílání
e-mailu). Oblíbené položky jsou obdoba Rychlého přístupu nebo Záložek, avšak práce
s nimi není tak rychlá. V sedmé verzi je už integrovaný AntiPhishingový filtr.
Jednou opravdu velkou výhodou vůči kokurenci může být doplněk ClearType, který na
LCD obrazovce vyhladí písma na webových stránkách, aby byla lépe čitelná.
Postupem času se někteří tvůrci rozhodli postavit na renderovacím jádru, který používá
i Internet Explorer (IE), vlastní prohlížeč. Mezi takové patří například Maxthon nebo
Avant Browser. IE dlouho patřil (a zřejmě stále patří) mezi nejpoužívanější webový
prohlížeč. Využívá vlastní renderovací jádro Trident, zatímco Mozilla Firefox jádro Gecko
a Opera jádro Presto. Zjednodušeně se dá tedy říci: Tři jádra, dva králové.
Uvidíme ještě, jak se bude dařit zanedlouho multiplatformnímu jádru WebKit,
jež je používán v prohlížečem Safari.
Nestcape 9.0.0.6
Jedná se o předchůdce Firefoxu. Velká škoda je, že Nestcapu pomalu končí podpora
- spotřebuje totiž o třetinu méně operační paměti, než nejnovější verze Firefoxu.
Existuje celá řada dalších internetových prohlížečů, avšak doufám,
že jsem Vás seznámil s těmi, které jsou nyní momentálně nejpoužívanější,
jejich instalace nejstahovanější a vysvětlil proč tomu tak je. Na závěr moje hodnocení:
Firefox - 9/10, Opera - 9/10, Nestcape - 8/10, IE - 5/10, Maxthon a Avant - 6/10
Design - je úplně všude kolem nás a spousta z nás, klidně se přiznám bez mučení, že i já, si toho v běžném životě takřka nevšímáme. Někdy možná je to škoda, ale spíše bych řekl, že kdybychom si měli všímat každičkého detailu, asi bychom se z toho brzy zbláznili. Nicméně, ať už se člověk podívá na jakýkoli výtvor člověka, má na jeho vzhledu prsty nějaký člověk, který měl s designem co dočinění. Ať už se jedná o vzhled této budovy, tohoto počítače, ze kterého píšu, této propisky, se kterou píšu, apod.
byste při volbě barvy měli být obezřetní – měla by odpovídat tomu, co má daný předmět vyjadřovat, takže třeba webové stránky death-metalové kapely nebudou laděny do růžové, apod. Samozřejmě téměř nikde se nesetkáme s designem předmětu, který by obsahoval pouze jedinou barvu, častěji jde o barvy dvě (jak je tomu například u netbooku Fujistu Siemens Amilo Mini) nebo o celé spektrum k sobě hodících se barev (například hlavní barvy bílá s šedivou doplňovaná červenou, modrou a černou – pokud si to neumíte přestavit, zaměřte se pozorně na grafiku v okolí tohoto textu 
Barevnou škálu je vždy dobré navrhnout jako první.1. Simple design: je navrhnut jednoduchý design, byl vytvořen pomocí statistiky, která zaznamenává oblíbenost jednotlivých konstrukčních řešení, a mezi nejlepšími z nich se snaží najít kompromis, dovolil jsem si uvést příklad dříve velmi populárního Fordu T, který měl splňovat všechny požadavky potenciálních zákazníků a posléze se mu to podařilo na vskutku dlouhou dobu.
2. Přejatý design: nejméně časově náročná varianta, avšak musí brát na vědomí autorská práva vzoru, zde jsem naprosto jednoznačně jako příklad zvolil notebook řady Acer Ferrari (alespoň jsem se tím opět přiblížil zpátky ke svým oblíbeným počítačům).
3. Vlastní design: finančně i časově nejvíce náročný, pracují na něm specializovaní odborníci, příkladem je PET láhev od Aquilly.
Není však jednoznačně dáno, že jeden výrobek bude navrhnut pomocí jediné z uvedených variant. Když vezmu za příklad opět notebooky, tak například klávesnice může být přejatá, umístění postranních konektorů pomocí první varianty, apod.
Dneska bych chtěl psát o tom, jak často se podle mého odhadu jednotlivé komponenty v počítači stávají bezcenými či méněcennými, když je zastihne porucha. A také v neposlední řadě bych se chtěl zmínit o nejčastějších příčinách. Většinou nemáte v takovém případě jinou možnost než danou součástku vyměnit - a pokud se jedná o opravdu důležitou součást, například základní desku počítače, musíte jenom kvůli této součástce dokoupit a vyměnit velkou část vnitřku Vašeho počítače.
Je dobré podotknout, že na každou novou součástku, ať už koupenou přes internet nebo přímo v obchodě, máte dle zákona záruku 24 měsíců. Přinesete do oddělení reklamací paragon (či fakturu) o koupi a oni jsou povini do 30 dnů Vám zboží vrátit opravené. U zboží použitého, tj. koupeného v bazaru nebo od souseda, máte záruku 6 měsíců. Pro kupující nádherný zákon, pro majitele a zaměstnance bazarů už nikoli Pokud by se prodejce zdráhal plnit povinnosti jemu zákonem uložené, pamatujte, že existuje Sdružení ochrany spotřebitelů, které Vám může poradit, jestli zajít na příslušný úřad nebo jestli nemáte šanci.
Počítačová skříň (CASE). Bývá na ní standardně záruka 24 měsíců, ale zařadil jsem jí do seznamu už opravdu jen z pilnosti. Nicméně zažil jsem jednu paní, která přinesla na servis svůj notebook a několik dní po tom, co jí byl vrácen s opravenou závadou přišla zpět, že jí někdo ze servisu notebook poškrábal (přestože ty údajné škrábance se daly vidět stěží proti světlu). Nicméně teďka se bavím o klasických počítačích a jejich komponentách. Pokud chcete opravdu šetřit, můžete si při pořizování počítače zakoupit skříň starší - avšak myslím, že 99% lidí by to nikdy neudělalo. Poruchovost: 0%.
Počítačový zdroj (Power Suplly). Pokud se na některé komponentě nevyplatí šetřit, pak o počítačovém zdroji to platí dvojnásob. A nejde přitom jenom o velký výkon zdroje, malou hlučnost či velkou velikost ventilátoru napájecího zdroje, jde skutečně o dlouhodobou stabilitu celého počítače, zvláštěpak základní desky a pevného disku. Všechny zdroje (ať už klasické nebo spínané) pracují tak, že převádí střídavé napětí 230 V a frekvenci 50 Hz ze sítě na stejnosměrná napětí, která napájí jednotlivé komponenty počítače (např. +5 V, -5 V, +12 V). Jelikož ale nic není ideální, lze u všech zdrojů naměřit tzv. činitel zvlnění. Ten je definován jako poměr efektivní hodnoty střídavé složky na výstupu zdroje ku stejnosměrné složce, to celé vynásobené 100, aby výsledek vycházel v procentech - ale dost elektrikářských výrazů - zkrátka a dobře: koupíte-li hodně levný zdroj a ještě k tomu z bazaru, Váš počítač Vám to jen tak nezapomene. Poruchovost: 31%
Základní deska (Mainboard/Motherboard). Je snad nejdůležitějším stavebním prvkem počítače vůbec. Nebudu rozebírat její jednotlivé části, to by bylo nadlouho - nicméně, je na ní opravdu velké množství součástek, tudíž jsou velmi choulostivé a může se na ní rozbít prakticky cokoli. Ať už se Vám přestanou fungovat některé porty (integrovaný zvuk, síťová karta, výstup na klávesnici), nebo se Vám začne některá součástka zahřívat do té doby, než se vypálí úplně. Takhle bych mohl pokračovat dál a dál, ale to není účelem. Co je však fakt: téměř si nevyberete - můžete se setkat s levnou sérií základních desek, jenž Vám vydrží dlouho a stejně tak se může stát, že koupíte drahou základní desku a po pár týdnech užívání počítače hledáte pomoc sevisu - ale většinou (neříkám vždy) spíše naopak. Pro nenáročné aplikace je výhodné zakoupit “zlatou střední cestu”. Ne úplně nejlevnější, ale pokud nepotřebujete, tak ani ty dražší a nejdražší. Abych byl konkrétní, já osobně volil bych základní desku kolem 1600 Kč s integrovanou grafickou kartou pro nenáročné aplikace nebo 2700 Kč bez integrované grafické karty pro středně náročné aplikace. Poruchovost: 57%
Procesor (Central Processing Unit - CPU). Centrální mozek počítače. Největšími společnostmi vyrábějící procesory jsou AMD a Intel. Nevyplatí se šetřit kvůli výkonu. S nefunkčním procesorem jsem se však ještě nikdy nesetkal. Po konzultaci s jedním známým bych si dovolil tvrdit, že na servisu v počítačové firmě se s nefunkčním procesorem setká technik jednou za 4 roky (a to už je co říct). Poruchovost: 2 %.
Operační paměť (RAM): Nejběžnějším typ paměti, která se dnes v počítačích používá, je DDR2. Řekl bych, že není největší problém zničení paměti nehrozí až tak při samotném užívání jako při instalaci, protože jsou velmi choulostivé na elektrostatickou elektřinu. Záruka se pohybuje od standardních 24 a u některých téměř špičkových firem až 120 měsíců! A 10 let už je opravdu hodně dlouhá doba. Poruchovost: 5%.
Grafická karta: Jako nejčastější příčinu poruchy je opotřebení nebo přehřátí (třeba vlivem zanesení ventilátoru prachem). Poruchovost: 17%.
Pevný disk (Hard Disk Drive - HDD). Jedná se o velmi poruchovou součástku (po základní desce asi druhou). Disk se podle mého názoru vůbec nevyplatí kupovat z bazaru. Poruchovost: 36%
Další přídavné karty (zvuková, síťová, televizní). Poruchovost: asi 2 %
Multiformátová optická mechanika (DVD-ROM/RW). Poruchy se stávají méně často, nicméně, stávají se. Pokud máte doma ještě starší mechaniku (konektor ATA), dá se zjistit, jestli je rozbitá či může ještě posloužit, pomocí ohmmetru (multimetru) proměřením 4 napájecích konektorů (ale o tom zase někdy příště). Poruchovost: 4%
Snad jsem nezapomněl na žádnou důležitou součást stolního počítače. Vězte, že pokud kupujete starší počítač nebo notebook s prošlou zárukou, je dobré zvážit, zda podstoupit riziko či nikoli. Dále upozorňuji, že hodnoty zde uvedené reprezentují pouze můj subjektivní názor, ačkli jsem se snažil o co největší objektivitu tím, že jsem počítal nefunkční komponenty z rozbitých počítačů (ať počítačů už svých, zákazníků nebo počítačů známých a jejich známých), jejich závady a na základě těchto údajů vytvořil tuto statistiku. Také bych nerad, aby mi někdo vyčítal, že píšu u úplně banálních věcech, které jsou 99,9% čtenářů tohoto serveru zcela jasné stále doufám v tu jednu setinu procenta, které to nějakým způsobem pomůže
Tak doufám, že Vám přečtení tohoto článku neublížilo. Těším se na Vaše komentáře, určitě né všichni budete se mnou ve všem souhlasit
Nejlepší věci jsou zadarmo - tak jsem se zkusil zamyslet, jak tohle rčení funguje ve světě operačních systémů. Na většině stolních a mobilních počítačů stále dominují operační systémy firmy Microsoft - Windows XP a Windows Vista. Ale někteří už řekli dost a zvolili jinou variantu v podobě Linuxu nebo FreeBSD. Ať už chceme nebo nechceme, každý operační systém má nějaké ctnosti a nectnosti. Windows, FreeBSD i Linux. A to i přesto, když pominu to, že license windows nejsou (narozdíl od většiny distribucí linuxu) zadarmo a pominu i to, že Windows už se staly standardem pro většinu uživatelů včetně úplných začátečníků. Přes všechny nevýhody bych zařadil používání Linuxu nebo FreeBSD mezi dobré varianty. Chcete-li pouze vyzkoušet linux bez instalace, doporučuji nejnovější verzi distribuce Slax. Pokud nemáte dostatek peněz na koupení licence Windows a namísto používání nelegální verze Windows si chcete pořídit bezplatný operační systém, stačí vyzkoušet FreeBSD nebo si vybrat jednu z mnoha distribucí. Z osobní zkušennosti doporučuji Ubuntu 8.04 Hardy Heron. Některé distribuce jsou tvořeny tak, aby obsahovaly to nejnutnější a daly se spustit i na starších počítačích a některé se snaží mít co nejrůznorodější škálu programů. Některé distribuce už jsou stavěny tak, aby si s nimi poradil i začátečník a některé si zachovaly svou složitost. Vypisovat desítky či stovky distribucí a psát jejich jednotlivé výhody a nevýhody, to by bylo nadlouho. Na ty si zkrátka přijde každý časem sám.
Výhody a nevýhody OS Windows:
(+) podpora hw
(+) aktualizace
(+) nejpoužívanější OS
(-) malware (škodlivý software)
(-) hlášky typu “Na ploše jsou nepoužívané ikony” “Byly nainstalovány nové programy)
(-) cena
Výhody a nevýhody OS Linux:
(+) cena
(+/-) aktualizace některých distribucí
(-) velké množství distribucí
FreeBSD jsem zatím nezkoušel
Představte si, že jste v počítačovém obchodě a o počítačích toho nevíte téměř nic - krom toho, jak se zapne, napíše dokument, pošle mail a vypne (což o 99,99% čtenářů živě.cz samozřejmě nepředpokládám, takže pokud se aspoň trochu v počítačích vyznáte, nemá cenu číst dál a ani psát komentáře, že je článek nanic
Chcete si koupit novou počítačovou sestavu (počítač, monitor, klávesnice, myš). Máte na výběr buď si koupit sestavu vystavenou v obchodě nebo zaplatit zálohu a všechny komponenty si nechat objednat
přes e-shop. U každé sestavy je list s nějakými informacemi o počítači, ale vy nevíte, jak se zeptat prodejce, která je nejlepší a ani nemáte tušení, zdali vám neprodá tu nejdražší. Chcete mít zkrátka jistotu a do prodejny jít do projedny s nějakou představou a nějakými minimálními znalostmi. A právě to tyto lidi je určený zbytek tohoto článku, popíšu hlavní parametry nejdůležitějších komponent, podle kterých byste měli vybírat.
Na začátek musím upozornit, že nejlevnější varianta je koupit jednotlivé komponenty přes e-shop a nechat si zapojit a nainstalovat počítač svého známého, který počítačům rozumí. Pokud takového nemáte, nezbývá než to nechat na firmě, ale počítejte s přirážkou od 300 do 1000 Kč.
Počítačová skříň (Case)
Doporučuji koupit středně velkou skříň MIDITower pro základní desky formátů ATX/mATX. USB a audio porty na přední straně jsou standardem, některé skříně mají i konektor firewire. Některé skříně se prodávají bez ventilátorů a některé s nimi nebo i s velmi dobrým systémem chlazení. Na designu skříně funkčnost počítače nezáleží, avšak chcete-li něco pro oči, můžete si připlatit.
Napájecí zdroj (Power Supply)
Doporučuji koupit zdroj, který je co nejvíce tichý a má 12cm ventilátor. Hlavním parametrem je výkon udávaný ve Wattech. Pro kancelářskou sestavu s integrovanou grafikou postačí i 350W, pro náročnější herní sestavy 500W. Kupování zdrojů s výkonem vyšším než 550W (při dobré účinnosti) mi připadá jako mrhání elektrickou energií, ale nebudu tvrdit, že nekompromisní herní sestavy nebudou tento výkon při maximálním zatížení vyžadovat. Rozhodně jestli se na nějaké komponentě nevyplatí šetřit, pak je to počítačový zdroj.
Procesor (Central Processing Unit - CPU)
Je výpočetním jádrem počítače. Hlavním parametrem je rychlost [GHz]. Vyberte si, pokud chcete procesor od firmy Intel nebo od firmy AMD, bude na tom záviset výběr základní desky. Dnes se stávají standardem procesory dvoujádrové. Pouze si je třeba uvědomit, že systém Windows XP neumí tolik využít výkon dvou jader jako Vista. Jednojádra se nevyplatí kupovat pod 2,2GHz a dvoujádra pod 1,8 GHz. Dalším parametrem je takt fyzické obousměrné datové sběrnice [MHz]. Co se CPU od Intelu týče, základ tvoří 800 MHz, dále 1066/1333/1666 MHz. V dobách, kdy byly procesory velmi drahé, Intel i AMD se rozhodly vydat řadu levných procesorů, u kterých se podstatně zmenšila cache [keš] L2 [stovky kB] s názvy Intel Celeron (namísto Intel Pentium) a AMD Duron (namísto AMD Athlon). Pokud nevíte, jak poznat dvoujádrový procesor od jednojádrového, tak dvoujádrové procesory od Intelu se nazývají Core-Duo nebo Core2Duo a od AMD 64 X2. Čtyřjádrové od Intelu se nazývají Core2Quad a od AMD Phenom X4.
Základní deska (Mainboard / Motherboard - MB)
Podle patice procesoru (Socket) vybereme základní desku. Od Intelu se prodávají CPU se socketem LGA775 a od AMD se socketem AM2 nebo AM2+. Ale neplatí na 100%, že pokud bude sedět patice, že deska bude procesor podporovat - nejsnazším řešením je navštívit stránky výrobce (Asus, MSI, Gigabyte, atd.) a přesvědčit se (najít si produkt, zobrazit tabulku CPU Support). Dále základní desky podporují procesory s určitou FSB, což by mělo být uvedeno ve specifikaci nebo manuálu. Základní desky se dnes dělají ve 2 provedeních - levnější mATX s integrovanou grafickou kartou a dražší ATX bez integrované grafické karty. Pokud chcete počítač na psaní, internet a hudbu, volte první variantu, pokud chcete stříhat filmy a hrát hry, volte druhou variantu. Základní desky mají patici na procesor, sloty pro paměti DDR2, a sloty PCI (PCI-Express x16 grafiku a ostatní pro další přídavné karty). Standardně podporují 8 až 10 konektorů USB2.0, mají 5.1ch až 7.1ch audio, dražší desky mají také FireWire a zvukový výstup SPDIF/Out.
Fyzická paměť (Random Access Memory - RAM)
Běžně se prodávají paměti DDR2 s taktováním 667 nebo 800 MHz. Je dobré volit toto taktování ve stejném poměru jako FSB procesoru, trochu se tím urychlí výpočty (ale není to podmínkou). Základní desky mají limit v rychlosti paměti (třeba 800 MHz), se kterou jsou schopny pracovat i s velikostí paměti (od 2 do 16 GB), kterou jsou schopny namapovat. Téměř všechny základní desky podporují technologii Dual Channel. To znamená, že osadíte sané sloty 2 pamětmi namísto 1 a sníží se latence, čímž se zvýší rychlost. Avšak, pokud máte k dizpozici pouze dva sloty, doporučuji koupit 1 paměť
(časem možná snadná rozšiřitelnost) a pokud 4 sloty, doporučuji koupit 2 paměti (deska, která má sloty kombinované, tak ty, co podporují Dual Channel bývají barevně odlišeny s těmi, které ne). S rezervou Vám pro běh Windows XP stačí 1GB RAM a Windows Vista 2 GB RAM.
Grafická karta (Graphic Card, VGA)
Hlavními parametry je velikost grafické paměti (standardně 256 a 512 MB), typ grafické paměti (GDDR2, GDDR3), frekvence jádra a grafické paměti. K základní desce s integrovanou grafikou již kupovat grafickou kartu nemusíte, ale můžete si jí pořídit třeba časem. Velikostí grafické paměti se však nedejte mást, protože můžete koupit 256 MB grafiku, která zvládne většinu nejnovějších her a naopak 512 MB nebo 1GB grafiku, která ne.
Pevný disk (Hard Disk Drive, HDD)
Vyberte si takový, aby Vám stačila kapacita. Ta se pohybuje od 160 GB do 1TB. Na internet, psaní a internet Vám postačí 80 GB, ale pokud hodláte stahovat filmy, místa na disku není nikdy dost (ale klidně můžete přikoupit drahý externí disk). Pokud narazíte na dva disky, které mají stejnou kapacitu, stojí skoro stejně, ale u jednoho je napsáno 8MB a u druhého 16MB, volte variantu 16 MB. Je to totiž velikost cache, a čím větší je, tím lépe pro Vás. Kupte disk s rozhraním SATAII.
Zvuková karta (Sound Card, AUDIO)
Pokud nejtste hudební maniaci, plně Vám postačí integrovaná zvuková karta.
Síťová karta (LAN Card)
Většinou Vám plně postačí Gigabytový síťový adaptér integrovaný na základní desce.
Optická mechanika - vypalovačka (DVD-RW/RAM)
Doporučuji koupit multiformátovou vypalovačku s rozhraním SATA.
Klávesnice a myš (Keyboard, Mouse)
Na běžnou práci Vám stačí klasická optická myš a standardní klávesnice. Pokud si chcete připlatit, pořiďte si kvalitní laserovou myš a špičkovou multimediální klávesnici. Též se prodávají sety klávesnice a myší, které mohou být velmi výhodné.
LCD Monitor (Liquid Crystal Display - LCD)
Hlavními pamatery jsou uhlopříčka (17, 19, 22, 24″), rovnoměrnost podsvícení, kontrast (alespoň 1000:1) a pozorovací úhly. Dříve se vyráběly TN panely, dnes se vyplatí kupovat TFT displeje. Doporučuji koupit panel, který má alespoň jeden DVI vstup.
Doufám, že jsem Vám tímto článkem pomohl, pokud jste si nevěděli doposud rady. Pokud jsem Vám říkal něco, co už dávno znáte, tak se omlouvám, zkusím příště něco fundovanějšího.
Počítačové technologie se neustále vyvíjejí. Vzpomeňme si, jaké se prodávaly stolní počítače před pár lety a jaké jsou k dostání dnes. Stejně tak má spousta lidí, kteří mají s počítači co dočinění, velkou spoustu nápadů, jakým směrem se technologie bude vyvíjet dál. Chtěl bych se proto podělit o některé ze svých nápadů.
Již dnes se vývoj přiklání k zelené variantě, a to jak snižováním produkce tepla a hluku, tak použitím co nejbezpečnějších látek k výrobě počítačových komponent (RoHS - Restriction of the use of Hazardeous Substances).
Základní desky
Všechny základní desky budou mít integrovanou grafiku a jeden nebo více slotů pro rozšiřující (PCI-Express ×32). Když nebude třeba využít herní výkon samostatné grafické karty, automaticky se přepne na integrovanou a obráceně. Taktování fyzické obousměrné datová sběrnice (FSB - Front Side Bus) se zvýší, základ bude tvořit 1666 MHz a výše. PS/2 porty budou nahrazeny USB2.0, které bude později nahrazeno USB3.0 a Wireless USB.
Procesory
Jednojádrové procesory se již prakticky přestávají vyrábět, stejně tak procesory, které jsou vyráběné jinou než 45nm výrobní technologií. Za pár let budou běžné 8 i 16 jádrové procesory vyráběné technologií, která už bude na hranici fyzikálních možností. Firmy AMD a Intel se budou předhánět v novinkách.
Paměti
Zapomeňte na DDR nebo DDR2, přišlo totiž DDR3 a DDR4.
Paměťová zařízení
Pevné disky (HDD - Hard Disk Drive) budou nahrazeny SSD (Solid State Disk). Důvodů je nespočet, od rychlosti po lepší odolnost. Standardní kapacita bude činit několik TB. Klasická CD a DVD nebudou k dizpozici, nahradí je média, která budou číst a vypalovat BluRay mechaniky (jejich cena by měla klesnout). Jen doufám, že se tentokrát výrobci shodnou na jednotném formátu a nebudou z toho nakonec pluska, mínuska, ramky a kdesi cosi. SSD pevným diskům budou též konkurovat disky z živých buněk, ale nejprve se musí vyřešit problém, jak je co nejdéle živé udržet.
Operační systémy
MAC OS a Linux se budou vyjíjet dále stejnou cestou, možná najdou více příznivců - tipuji až třetinu uživatelů. Windows XP bude nahrazeno Vistou a ta později nahrazena dalšími systémy.
WEB3.0
Web 1.0 poznáte od 2.0 po chvilce práce - nikde žádné komentáře čtenářů, nikde žádná anketa, počítadlo, pouze statické stránky. Skoro takový rozdíl bude mezi WEBem 2.0 a 3.0. Představte si, že přijdete k počítači, dáte vyhledat Kadeřnictví a za chvilku se vám zobrazí mapa se všemi kadeřnictvími v okruhu několika kilometrů a pokud budete mít nadefinované svoje kadeřnictví, do kterého rádi chodíte, stačí jedno kliknutí myší a budete objednáni na nejbližší termín.
Zobrazovací jednotky
LCD a plazmám se daří, ale najdou konkurenci v podobě elektroluminescenčních panelů. Jsou to přesně takové, které si budete moct srolovat do kuličky.
Hry
Po příchodu DirectX 10 už mnohdy těžko poznáte, co je hra a co realita. S příchodem DirectX 11 a 12 tomu nebude jinak.
Filmy
Doufám, že FullHD postačí i těm nejnáročnějším a konečně se kromě rozlišení začnou zlepšovat i ostatní vlasnosti pohyblivých obrázků.
Implantáty
Toto už je vzdálenější budoucnost. Každý člověk bude mít od svého narození implantát, který bude dávkovat léky, chránit a varovat před nemocemi, atp. Tento implantát bude umět bezdrátově komunikovat s okolími zařízeními, ale kdoví, jestli se podaří vymyslet tak dobré zabezpečení, aby tato komunikace mohla být na 100% bezpečná.
Mou představu u budoucnosti samozřejmě nemůžete brát úplně doslova, chybovat je totiž lidské. Ale ať tak, či onak, máme se nač těšit, nebo ne?
Slíbil jsem, že se ke svému prvnímu příspěvku, BOOTMGR IS MISSING, PRESS CTRL+ALT+DEL, vrátím, tak to také plním. Posledně jsme si ověřili, že vada je opravdu v poškozeném bootovacím sektoru systému Windows Vista a nikoliv poškozením HDD. Řekli jsme si, že k opravě si tedy vystačíte s Windows Vista Recovery DVD, konkrétně s volbou Opravit systém.
Nyní se ale vrátíme zpět a povíme si, co dělat v případě, že ani po jednoduché opravě, kterou zvládnou i začátečníci, když vědí jak, systém nenabootuje. Systém se dá opravit též pomoc příkazové řádky Windows Recovery Environment. Začátek postupu je stejný - v BIOSu nastavit bootování z mechaniky, restartovat, zadat několik počátečních údajů a nyní zvolit možnost Příkazová řádka (Command Prompt). Musím upozornit, že jsem volil jednodušší postup a vystačil jsem si s ním, o tomhle jsem pouze slyšel a četl).
Příkazová řádka zobrazena. Napište do ní bootrec / rebuildcd a potvrďte klávesou Enter. Pokud budete otázáni na přidání hodnoty do BCD store, zvolte Yes (Ano). Vše by nyní mělo být opraveno a funkční, ale mohou nastat ještě další komplikace.
Tyto komplikace mohou být způsobeny tím, že bootrec nenajde instalaci Windows a tento problém se vyřeší tak, že se BCD store napřed odstraní a posléze vytvoří. Abyste tak učinili, opište následující sekvenci příkazů (oddělujte je Enterem):
bcdedit /export C:\BCD_Backup
ren c:\boot\bcd bcd.old
bootrec /rebuildbcd
Po restartování počítače můžete nastavit bootování opět z pevného disku. Nyní už by mělo být všechno v pořádku a bootování systému fungovat
Partnerská sekce pro IT profesionály:
Microsoft TechNet/MSDN
